Zjistili jsme, proč aboliční zákon z roku 1922 skončil fiaskem
My ve Spolku pro ochranu žen nemáme rádi, když něco nechápeme. A je to asi dobrá vlastnost, protože nám umožňuje řešit i jiné, velmi důležité problémy. Kromě toho se ve volném čase zabýváme tématem dějin prostituce.
Možná už jste slyšeli o aboličním zákonu, který byl schválen československým parlamentem dne 11. července 1922. Měl "zrušit prostituci", ale došlo jen k tomu, že se prostituce přesunula z nevěstinců na ulici, do barů, vináren, restaurací, hotelů a dalších podniků, kde byla mnohem obtížněji kontrolovatelná.
A nám vadilo právě to, že jsme vůbec nechápali několik věcí. Proč se nepoučili z chyb jiných států a zdánlivě nekriticky od nich okopírovali prostituční legislativu i se všemi chybami? Proč nedali na rady odborníků, kteří už o 15 let dříve popsali, že by takový zákon nefungoval a z jakých důvodů?
Bylo to jenom tím, že tehdy nebyl internet a informace se šířily pomaleji? Nebo to mělo ještě jiné důvody? A jaké přesně? Samé otázky. A nám jako vždy vadilo, že neznáme odpověď. A tak jsme si o aboličním zákonu přečetli vše, co jsme mohli. Dokonce i dobové publikace o prostituci, vydané několik let po schválení aboličního zákona.
Hned zpočátku nás zaujalo několik věcí:
- Aboliční zákon prosazoval pan prezident Masaryk a jeho dcera Alice. To mělo tehdy velkou váhu a mohli ho bez problémů prosadit i s chybami.
- Prosazovala ho i paní poslankyně Františka Zemínová, která byla vždy hodně přesvědčivá, urputná, a když si něco vzala do hlavy, většinou uspěla.
- Už v roce 1903 upozorňoval MUDr. Otakar Rožánek ve své knize Pud pohlavní a prostituce, co se stane, když budou jen zrušeny nevěstince a nebudeme řešit nic dalšího. Vlastně předpověděl, že aboliční zákon nebude fungovat a proč. Tehdejší poslanci to nečetli? Nebo si mysleli, že oni to zvládnou?
- Po 1. světové válce zaznamenali v Československu obrovský nárůst pohlavních chorob. To byl další důvod, proč se snažili schválit ho co nejdřív i za cenu chyb. Navíc chyběly prováděcí předpisy. Takže ještě další dva roky nikdo přesně nevěděl, jak zákon vymáhat. V knize Cestami hospodářského vývoje jsme se později dočetli, že prováděcí předpisy mohly chybět záměrně a že mohlo jít o výsledek lobbování kuplířů v parlamentu.
- Z nějakého důvodu byl z aboličního zákona nakonec vypuštěn paragraf o zákazu kuplířství. Proto se prostitutky jen přesunuly z nevěstinců do restaurací, barů, vináren, hotelů nebo na ulici. A to je otázka, kterou si klademe. Proč aboliční zákon nezakázal kuplířství jako takové?
Že je za tím právě lobbing "podnikatelů v gastronomii", naznačoval pan poslanec Warmbrunn ve Sněmovně dne 24. června 1922. O tři týdny později byl zákon přijat se spoustou chyb a bez prováděcích předpisů. Nevěstince byly zrušené, ale prostitutky se jen přesunuly jinam.
Rozhořčení pana poslance Warmbrunna ale přineslo jen další otázky. Skutečně "podnikatelé v gastronomii", nebo třeba kuplíři lobbovali ve Sněmovně s cílem, aby nebylo možné zákon zcela vymáhat a prostituce se jen přesunula jinam? Nebo měl tehdy jen pocit, že se to může dít?
Když jsme se ptali odborníků na téma prostituce, několika historiků i vzdělaných pamětníků, několikrát jsme neuspěli. Dokonce nám bylo řečeno, že to nejde zjistit. Ale my jsme se nevzdali. To totiž nemáme ve zvyku.
Nakonec nám pomohl pan prof. Ivan Jakubec, který nás odkázal na knihu Cestami hospodářských dějin. S tím, že v ní by mohly být odpovědi na naše otázky. A konečně jsme uspěli.
Ukázalo se, že podnikatelé (ať už v gastronomii, nebo v "erotice") skutečně lobbovali v parlamentu, a to dokonce veřejně a přiznaně, nikoliv tajně. Cílem bylo, aby bylo možné aboliční zákon obcházet a aby nebylo možné potírat skrytou prostituci mimo nevěstince. Například v hotelích, restauracích, barech nebo vinárnách.
Takže vlastně nic nového pod sluncem. Tehdejší lobbisté si prosadili své zájmy a aboliční zákon pak skončil fiaskem. Co jsme si z celého našeho pátrání vzali?
- Dokážeme i zdánlivě nemožné. Už jsme prostě takoví. A umíme úspěšně prosazovat taky mnohem zásadnější věci.
- Když vám někdo říká, že něco nejde, možná to opravdu nejde. Ale možná se mu jen nechce.
- Neúspěch aboličního zákona nespočíval v tom, že řešil prostituci a že žádný zákon o prostituci nemůže být dobrý. Problém byl v tom, že lobbisté z řad podnikatelů zařídili, že nefungoval. A to je něco, co si ani mnozí odborníci na dějiny prostituce až doteď neuvědomovali.
Nejsme pro legalizaci prostituce v ČR. V českých podmínkách by to totiž znamenalo uznání současného stavu, kdy většinu začínajících sexuálních pracovnic tvoří Češky ve finanční nouzi. A to není žádoucí stav, který bychom měli legalizovat. Podle nás prostě není žádoucí.
Je vůbec možné vytvořit jakýkoliv zákon o prostituci, aniž by ho ovlivňovali různí špinavci, jako například kuplíři a lidé na ně napojení? Těžko říct. A proto by měli být velmi opatrní všichni politici, kteří by chtěli navrhnout a prosazovat jakýkoliv zákon o prostituci.
Těžko totiž posoudí, co jsou důvěryhodné informace o prostituci a co je jen manipulace ze strany kuplířů, nebo ze strany lidí napojených na kuplíře. Tak pozor na to. Nenechme se ukolébat tím, že dnes už by to nemohli dělat veřejně jako za 1. republiky. I když je to pokrok a změna k lepšímu.
Zdroje:
https://ipac.kvkli.cz/arl-li/cs/detail-li_us_cat-0794162-Cestami-hospodarskych-dejin/